Článek

Souhrn

Účel přehledu


Tento přehledový článek shrnuje vybrané úspěchy, které se vztahují k diagnostice a léčbě osob s časnou přecitlivělostí na jedy blanokřídlého hmyzu a které byly publikovány od poloviny roku 2008 do dnešní doby.

Nové poznatky:
Kožní testy si uchovávají své klíčové postavení mezi vyšetřeními potvrzujícími senzibilizaci vůči jedům blanokřídlého hmyzu. Používání dialyzovaných extraktů v Severní Americe by mohlo vést ke zvýšení senzitivity intradermálních testů. Přinášíme přehled různých složek jedů blanokřídlého hmyzu a soustředíme se na jejich uplatnění v testech k detekci specifických IgE‑protilátek využívajících metodiky mikropolí (microarray), jejichž cílem je odlišit skutečnou dvojí senzibilizaci vůči proteinům jedu vosy a včely od zkřížené reaktivity související se senzibilizací na sacharidy. Jsou zde objasněny mechanismy, jejichž prostřednictvím jed po kožním testu navozuje propustnost kožních cév, i mechanismy navození tolerance po expozici vysokým dávkám jedu. Pokud jde o zvládání alergií na jedy hmyzu, nejúčinnější léčbou je stále specifická imunoterapie. Probírá se zde rovněž možnost využití imunoterapie u osob se sklonem k rozsáhlým lokálním reakcím. Jako možný prediktor závažných systémových reakcí na následné bodnutí hmyzem byly identifikovány výchozí sérové koncentrace tryptázy.

Souhrn:
Zlepšení diagnostických potvrzovacích testů by mohl přinést pokrok ve smyslu diagnostického využití dialyzovaných jedů hmyzu, diagnostiky pomocí složek alergenů a systémů mikropolí. Využití imunoterapie jedy hmyzu u osob s rozsáhlými lokálními reakcemi a využití tryptázy jako prediktoru rozvoje závažných systémových reakcí navozených jedy hmyzu může zkvalitnit léčebné programy pro osoby trpící alergií na bodavý hmyz.

Klíčová slova:
alergen, diagnostika in vivo a in vitro, IgE, imunoterapie, jedy blanokřídlého hmyzu

Úvod

Praktické návody pro péči o nemocné s alergiemi na jedy blanokřídlého hmyzu jsou aktuálně revidovány. V platnosti jsou tedy stále praktická doporučení z roku 2004, v nichž se podrobně diskutuje o konsenzuálním diagnostickém algoritmu a strategii léčby pacientů s přecitlivělostí na bodavý hmyz [1]. V tomto přehledovém článku přinášíme souhrn sdělení publikovaných v posledních dvou letech, z nichž vyplývají nové poznatky o řadě specifických otázek vztahujících se k diagnostice a léčbě reakcí časné přecitlivělosti na jedy blanokřídlého hmyzu.

Diagnostika

V řadě studií z poslední doby byla navržena zlepšení týkající se uspořádání, provádění a/nebo interpretace diagnostických testů souvisejících s alergiemi na jedy blanokřídlého hmyzu.

Dialyzovaný jed hmyzu u kožních testů

Jako diagnostická vyšetření sloužící k potvrzení senzibilizace vůči jedům blanokřídlého hmyzu (pozitivity IgE protilátek proti nim) jsou doporučovány intradermální testy s příslušnými jedy [1]. Možnosti diagnostického využití standardních hmyzích jedů jsou ovšem omezené, neboť tyto jedy mohou v koncentracích vyšších než 1 µg/ml vyvolávat nespecifickou odpověď. Golden a spol. [2^•] popsali, že jed vos rodu Vespula (yellow jacket venom, YJV), který byl dialyzován za účelem eliminace dráždivých aminů o malé molekulové hmotnosti, může být k intradermálním testům používán v koncentraci až 10 µg/ml. Při použití dialyzovaného YJV v koncentraci 10 µg/ml či nižší byla pozitivita intradermálních kožních testů zaznamenána u 79 % z 24 pacientů s pozitivní anamnézou alergických reakcí, u nichž byl výsledek intradermálních testů s nedialyzovaným YJV negativní. Tyto dialyzované jedy hmyzu jsou dostupné v Evropě, kde jsou dodávány jedním výrobcem, ovšem v Severní Americe jejich používání nebylo dosud schváleno.

Neurovaskulární mechanismus zánětu 
navozený jedem hmyzu

Yshii a spol. [3] zkoumali mechanismy spojené s mikrovaskulární permeabilitou, otokem a influxem neutrofilů, které pozorujeme po intradermální injekci jedu vosíků (Polistes). Hmotnostní spektrometrickou analýzou byly rozpoznány dva peptidy, jejichž sekvence se podobají C terminální oblasti peptidů podobných tachykininu (tachykinin like peptides). Autoři popisují, že zvýšená cévní permeabilita navozená injekcí hmyzího jedu do kůže je podmíněna především aktivací receptorů pro tachykinin NK(1) substancí P uvolňovanou ze senzitivních vláken typu C. V důsledku toho pak dochází k uvolňování histaminu z žírných buněk v dermis.

Sérologická diagnostika pomocí složek alergenů (component resolved serological diagnosis)

Chceme li potvrdit senzibilizaci vůči jedům blanokřídlého hmyzu, můžeme jako alternativu kožních testů zvolit sérologická vyšetření specifických IgE protilátek proti danému jedu. De Graaf a spol. [4^••] pojednávají o proteomických výzkumech jedů hmyzu prováděných s využitím dvojrozměrné elektroforézy v polyakrylamidovém gelu za účelem identifikace oblastí proteinů, které byly následně proteolyticky rozloženy a rozpoznány tandemovou hmotnostní spektrometrií. Metodou peptidového mapování (peptide mass fingerprinting) byly rozpoznány dosud neznámé mikroheterogenity, posttranslační modifikace a izoformy proteinů medicínsky významných alergenů z jedů blanokřídlého hmyzu. Autoři se zabývají dostupnými nativními a rekombinantními formami proteinových a peptidových alergenů z hmyzích jedů, přičemž kladou důraz na jejich využití v nově vyvíjených mikropolích (microarray) pro detekci specifických IgE protilátek proti příslušným hmyzím jedům v rámci diagnostiky pomocí složek alergenů.

Příčiny dvojí senzibilizace vůči jedům včely a vosy

Přibližně 30–50 % pacientů alergických na jedy blanokřídlého hmyzu vykazuje v kožních testech senzitivitu vůči jedu včely medonosné (honeybee venom, HBV) a vosy (YJV). Jedna z oblastí, v nichž je sérologie mimořádně silná, se týká rozlišování pacientů se skutečnou senzitivitou vůči peptidovým epitopům daných hmyzích jedů a pacientů, kteří vykazují dvojí senzibilizaci v důsledku zkřížené reaktivity IgE namířené proti sacharidům – zde proti glykopeptidům jejich dvou hyaluronidáz: Api m 2 a Ves v 2. Focke a spol. [5^•] vyšetřovali séra pacientů s pozitivitou pouze vůči YJV a pacientů s dvojí senzibilizací vůči HBV–YJV, přičemž v imunoblotové analýze použili inhibici purifikovaným Api m 2 nebo izolovanými bromelainovými glykopeptidy (MUXF BSA). Dospěli k závěru, že IgE protilátky specifické pro zkříženě reagující hyaluronidázový protein má pouze 10–15 % nemocných s výhradní senzitivitou vůči YJV. Navíc bylo zjištěno, že z 83 sér testovaných inhibicí jich 65 % reagovalo s hyaluronidázou pouze prostřednictvím zkříženě reaktivních sacharidových determinant (cross reactive carbohydrate determinants, CCD) a 27 % reagovalo s CCD i hyaluronidázovým peptidem. Je třeba zdůraznit, že 97 % sér pozitivních jen pro YJV a pro YJV–HBV bylo detekováno s využitím antigenu 5 a fosfolipázy A₁ YJV, z čehož vyplývá, že ke správnému posouzení skutečné senzibilizace vůči YJV a HBV by mohla stačit analýza anti YJV využívající těchto dvou složek (při nepřítomnosti hyaluronidázy).

Seppala a spol. [6^•] v jiné studii rozpoznali alespoň jedno reziduum alfa 1,3 fukózy v hyaluronidáze YJV (Ves v 2). Jak tito autoři popsali, IgE protilátky reagují s glykosylovanými nativními Ves v 2, ale nikoli s neglykosylovanými rekombinantními Ves v 2. Důležitá je skutečnost, že glykanové struktury nebyly nezbytné k navození odpovědí T buněk a cytokinů. Seismann a spol. [7^••] rozšířili tato pozorování s pomocí technologie rekombinantní DNA a buněčných linií, jež se vzájemně lišily schopností alfa 1,3 core fukosylace za vzniku glykosylovaných a neglykosylovaných forem hyaluronidáz Ves v 2 a Api m 2. Tyto proteiny byly využity v sérologických studiích k odlišení IgE reagujících s proteiny Ves v 2 a Api m 2 od IgE reagujících se zkříženě reaktivními glykanovými strukturami. Z budoucího využití těchto nových proteinů s různou úrovní glykosylace v diagnostických testech zaměřených na IgE protilátky by mělo vyplynout přesnější rozpoznávání skutečné senzibilizace u pacientů, jejichž IgE reagují s HBV i s YJV.

Muller a spol. [8] zkoumali přínos testů s IgE protilátkami [ImmunoCAP^® (Phadia) a ADVIA Centaur^® (Siemens) (dostupné pouze v Evropě)] z hlediska diskriminace mezi reaktivitou vůči HBV, YJV, zkříženě reaktivním sacharidovým determinantám (MUXF) a druhově specifickým rekombinantním hlavním alergenům HBV (Api m 1) a YJV (Ves v 5). Bylo testováno 200 sér pacientů s pozitivitou kožních testů, kteří uváděli výskyt příznaků alergie na HBV i YJV, přičemž dvojí pozitivita související se sacharidy byla při použití MUXF detekována u 59 % (ImmunoCAP^®), resp. u 32 % (ADVIA^®), z nich. Zkřížená sacharidová reaktivita byla zjištěna v 56 % sér pacientů vykazujících dvojí pozitivitu. Specifický IgE proti proteinu Api m 1 byl zjištěn u 97 % pacientů alergických na HBV a u 17 % pacientů alergických na YJV, zatímco specifický IgE proti Ves v 5 byl odhalen u 87 % pacientů s alergií na YJV a u 17 % pacientů s alergií na HBV. Tyto údaje podporují využití složek Api m 1 a Ves v 5 při sérologickém vyšetřování osob s přecitlivělostí na jedy blanokřídlého hmyzu za účelem rozpoznání skutečné dvojí senzibilizace, zejména má li takto být podpořena klinická indikace imunoterapie oběma jedy.

Alergeny jedů hmyzu

Seznam dosud popsaných alergenů jedů blanokřídlého hmyzu je uveden v tabulce 1. Počet složkových alergenů jedů hmyzu v nativní či rekombinantní formě neustále roste. Jak bylo probráno v předchozím textu, mnohé z těchto složkových alergenů jedů hmyzu byly ve výzkumných studiích používány spolu se sacharidy (MUXF a řep­kový olej), přičemž cílem těchto studií bylo objasnit četnost výskytu skutečné dvojí senzibilizace vůči YJV a HBV [4^••,5^•,6^•,7^••,8,9^•]. Byly též popsány strukturální rysy mnoha alergenů jedů blano­křídlého hmyzu. Bylo například prokázáno, že krystalická struktura rekombinantního alergenu jedu „ohnivého“ mravence (Solenopsis invicta) Sol i 3 (viz tab. 1) je podobná struktuře Ves v 5 s antiparalelním beta listem, který z obou stran obklopují alfa šroubovice [10]. Hlavní rozdíly mezi oběma uvedenými molekulami se týkají rozpustných exponovaných kličkových oblastí se zařazením aminokyselin, které přispívá k pozorovanému chybění zkřížené reaktivity mezi Sol i 3 a Ves v 5. Zmíněné údaje jsou důležité pro porozumění strukturálnímu podkladu specificity a zkřížené reaktivity alergenu jedu „ohnivého“ mravence.

Zatímco alergeny HBV se stále podrobně zkoumají, o alergenech jedů čmeláků toho víme poměrně málo. Xin a spol. [11] rozpoznali u čmeláka Bombus ignitus cDNA fosfolipázy A₂ (phospholipase A₂, PLA₂). Prokázali, že zralá PLA₂ Bom i obsahuje 10 konzervovaných cysteinových reziduí a oblast vázající vápník, která je analogická těm, jaké jsou obsaženy v PLA₂ jiných příslušníků nadčeledi včel. Autoři pomocí imunofluorescenčního barvení doložili, že se PLA₂ Bom i funkčně váže na buněčné membrány a že může navodit apoptózu buňky. Na základě uvedené studie lze logicky zdůvodnit, proč je HBV vzhledem ke svým známým protizánětlivým a protinádorovým účinkům tradičně využíván k léčbě řady onemocnění. Gajski a Garaj Vrhovac [12] navíc doložili, že včelí jed inhibuje proliferaci a navozuje apoptózu maligních buněk. Působení tohoto jedu zkoumali na lidských lymfocytech. S využitím jednobuněčné gelové elektroforézy zmínění autoři popsali genotoxický vliv HBV na lymfocyty z lidské periferní krve, u něhož stupeň poškození DNA závisí na čase a na dávce jedu hmyzu.

Detekce alergenů jedů hmyzu ve tkáních a v potravinách

Ke zmapování difuze a distribuce alergenů Api m 1, Api m 4 a Api m 6 a dvou toxinů HBV (apaminu a peptidu způsobujícího degranulaci žírných buněk) v různých tkáních, do nichž byl HBV vbodán živými včelami medonosnými, byl experimentálně použit zobrazovací systém na principu hmotnostní spektrometrie MALDI (matrix assisted laser desorption/ionization – desorpce a ionizace laserem za přítomnosti matrice) [13^•]. Tento postup může přinést významnou inovaci výzkumu rychlosti absorpce jedu a může tak usnadnit optimalizaci strategií aplikace jedu během imunoterapie.

Armentia [14] popsal, že u pacientů s příznaky alergie po požití vína přinášela expozice siřičitanům, aditivům přidávaným do vín a starým vínům negativní výsledky, zatímco expozice mladým vínům vedla k výsledkům pozitivním. U osob s pozitivními výsledky této expozice byla sérologicky prokázána senzibilizace vůči jedům blanokřídlého hmyzu, ačkoli tito jedinci neměli v anamnéze žádné předchozí bodnutí. Autor spekuluje o tom, že senzibilizace mohla být navozena dlouhodobým požíváním hmyzích jedů obsažených ve víně.

Diagnostické buněčné testy

V řadě studií [15,16] byl přezkoumáván přínos testu aktivace bazofilů jakožto alternativní potvrzovací metody pro sledování senzibilizace vůči jedům blanokřídlého hmyzu. K citovaným nedostatkům testu aktivace bazofilů s využitím průtokové cytometrie patří i nadále absence jednotného standardizovaného protokolu a obtíže s dopravením vzorku celé krve do klinické laboratoře v dostatečně krátké době tak, aby byla zajištěna životaschopnost bazofilů. Je li test aktivace bazofilů prováděn ve formě validovaného vyšetření a je li interpretován zkušeným klinickým lékařem, může usnadnit vyjasnění případů s pozitivní anamnézou, leč s negativitou kožních a sérologických testů na přítomnost specifických IgE proti jedům hmyzu.

Tolerance navozená expozicí vysokým dávkám 
jedu hmyzu

Meiler a spol. [17] využili expozice včelařů vysokým dávkám včelího jedu jakožto modelu pro studium mechanismů tolerance T buněk zdravých osob vůči alergenům. Podle jejich zjištění opakovaná bodnutí u nealergických včelařů navozují zmírnění pozdní fáze kožního otoku souvisejícího s T buňkami, jakož i potlačení proliferace T buněk specifických pro daný alergen a sekreci cytokinů Th1 a Th2. Ve hře jsou rychlé „přepínání“ (switching) a expanze regulačních T buněk 1 vytvářejících IL 10 a tvorba faktorů potlačujících cyto­toxický T lymfocytární antigen 4 (CTLA 4). Uvedené faktory u nealergických osob navozují a udržují toleranci po chronické expozici vysokým dávkám alergenu. Regulace T buněk se po uplynutí 2–3 měsíců od včelího bodnutí navrací na výchozí úroveň.

Varga a spol. [18] zkoumali vývoj ochranné sérové inhibiční aktivity v důsledku imunoterapie včelím jedem prováděné u dětí. S využitím testování vazby alergenu usnadněné IgE protilátkami prokázali, že séra získaná během imuno­terapie včelím jedem oproti sérům získaným od jedinců, jimž byla imunoterapie vysazena a kteří nebyli exponováni včelímu jedu (zdravé kontrolní osoby), významně inhibovala vazbu alergenu–IgE na B buňky. Výzkum časového průběhu změn týkajících se protilátek IgE a IgG4 a inhibičních vlastností séra ve vztahu ke klinickému zlepšení vedl tyto autory k závěru, že významný pokles koncentrací IgE protilátek specifických pro včelí jed může být pro dlouhodobou klinickou účinnost imunoterapie jedem hmyzu důležitější než vývoj inhibiční aktivity séra.

Význam celkového IgE a aktivity specifických IgE u alergií na jedy blanokřídlého hmyzu

Podle praktických doporučení má být testování séra na IgE specifické pro daný hmyzí jed prováděno jen tehdy, pokud je třeba potvrdit senzibilizaci u pacientů s přítomností příznaků. Klinický význam pozitivity IgE protilátek specifických pro jed určitého hmyzu u asymptomatických osob stále není jasný. Sturm a spol. [19] zkoumali četnost asymptomatické senzibilizace vůči jedům blanokřídlého hmyzu u jedinců, kteří bodnutí v minulosti tolerovali a neměli v anamnéze lokální ani systémové reakce na ně. Zjistili, že četnost pozitivit IgE specifických pro daný hmyzí jed u osob bez anamnézy alergické reakce na jedy blanokřídlého hmyzu stoupala se zvyšující se koncentrací celkového IgE. Zmínění autoři navrhli vysvětlení, podle něhož k uvedenému trendu u jedinců s vysokou koncentrací celkového IgE a senzibilizací na řadu alergenů mohly přispívat protilátky proti zkříženě reaktivním sacharidovým determinantám.

Procentuální podíl celkového IgE, který je specifický pro daný alergen (IgE specifická aktivita), však může být z hlediska vysvětlení uvedeného vztahu k celkovému IgE relevantnějším ukazatelem, neboť stoupá při klesající koncentraci celkového IgE [20^•]. Roste li IgE specifická aktivita, stoupá také pravděpodobnost, že IgE protilátky se stejnou specificitou se budou na efektorové buňce nacházet blíže u sebe, čímž se zvyšuje i pravděpodobnost uvolnění mediátorů po další expozici alergenu. Je třeba zdůraznit, že více než 50 % osob senzibilizovaných vůči jedům hmyzu vykazovalo poměr IgE specifických pro daný jed k celkovému IgE vyšší než 4 %, což má podle Johanssona a spol. [21] u pacientů léčených omalizumabem své klinické důsledky. Jde o vyšší četnost, než jaká byla zaznamenána u jakékoli z dalších 182 alergenových specificit hodnocených v dané studii [20^•].

Léčba

Ze čtyř léčebných strategií dostupných pro pacienty alergické na jedy blanokřídlého hmyzu (vyhýbání se expozici, farmakoterapie, imunoterapie a anti IgE léčba) je imunoterapie zřejmě nejúčinnější. Finegold [22] zveřejnil vynikající přehled poznatků ohledně imunoterapie alergií na bodavý hmyz získaných do roku 2008. Jeho přehled pokrývá problematiku výběru nemocných, diagnostických vyšetření, dávkování jedu při imunoterapii, léčebných schémat (intervalů), významu souběžně užívaných léčiv, oddálené terapie a ukončení léčby. Náš přehledový článek je zaměřen na poznatky, jež byly publikovány v návaznosti na Finegoldův přehled a vztahují se k obecnému tématu léčby nemocných s aler­giemi na jedy blanokřídlého hmyzu.

Klinické indikace imunoterapie u osob s rozsáhlými lokálními reakcemi

Imunoterapie jedy hmyzu byla zatím doporučována u nemocných, u nichž dochází k systémovým reakcím na náhodné bodnutí hmyzem z řádu blanokřídlých. Golden a spol. [23^••] navrhli rozšíření klinických indikací imunoterapie jedy hmyzu tak, aby tyto indikace zahrnovaly i rozsáhlé lokální reakce, u nichž bodnutí hmyzem vede k významnému problému a zhoršuje kvalitu života. U osob, u nichž jed hmyzu v minulosti vyvolal rozsáhlé lokální reakce a u nichž byl výsledek kožního testu na daný jed pozitivní, byl proveden expoziční test a následně tito jedinci po dobu až čtyř let podstupovali imunoterapii příslušným hmyzím jedem. Opakované bodnutí po 7–11 týdnech léčby vyvolalo lokální reakci, jejíž rozsah a trvání byly u léčených pacientů menší o 42–53 %, u neléčených kontrolních osob pak o 18 %. Po čtyřech letech imunoterapie byl zaznamenán pokles uvedených parametrů až o 70 %. Jak popsali Oude Elberink a spol. [24], u osob exponovaných v rámci zaměstnání a rekreačních aktivit (u farmářů, osob stanujících v přírodě, u jezdců na koních) a vykazujících rozsáhlé lokální reakce zlepšuje imunoterapie kvalitu života. Severino a spol. [25] zkoumali epidemiologii a rizikové faktory spojené s rozsáhlými lokálními reakcemi navozenými jedem hmyzu. Doporučují alternativu imunoterapie jedem hmyzu – podle nich má být pacientům s rozsáhlými lokálními reakcemi vydán předpis na adrenalin určený k autoaplikaci, neboť u 5–10 % osob s popsanými reakcemi dochází po dalším bodnutí k reakci systémové.

Prediktivní hodnota výchozí koncentrace tryptázy žírných buněk

Již dlouhé roky je vyvíjena snaha o nalezení sérologického markeru, jenž by předpovídal rozvoj závažné alergické reakce po bodnutí senzibilizované osoby hmyzem z řádu blanokřídlých. V řadě studií byla jako možný marker identifikována výchozí sérová koncentrace tryptázy. Ruëff a spol. [26^••] uspořádali multicentrickou observační studii, v níž zkoumali spojitost mezi výchozími sérovými koncentracemi tryptázy a dalšími proměnnými, běžně zaznamenávanými při vyšetřování pacientů, spolu s četností předchozích závažných anafylaktických reakcí na bodnutí v přírodě. Zabývali se věkem a pohlavím nemocných, typem alergizujícího hmyzu, užívanými léčivy, předchozími systémovými reakcemi a sérovými koncentracemi tryptázy. Z 962 pacientů zařazených do studie mělo 21,4 % v anamnéze závažnou anafylaktickou reakci, definovanou anafylaktickým šokem, ztrátou vědomí nebo srdeční zástavou. Četnost závažných reakcí významně stoupala při vyšší výchozí sérové koncentraci tryptázy, ve vyšším věku, u osob mužského pohlaví nebo při užívání inhibitorů angiotensin konvertujícího enzymu.

Dugas Breit a spol. [27] se zabývali změnami koncentrací tryptázy žírných buněk během imunoterapie jedem hmyzu. Výchozí sérová koncentrace tryptázy byla změřena před zahájením imunoterapie a dále byly koncentrace tryptázy hodnoceny ve čtyřtýdenních intervalech alespoň dvakrát v průběhu uvedené léčby. Zmínění autoři zaznamenali malý, leč kontinuální pokles sérové koncentrace tryptázy během imunoterapie jedem hmyzu, což by mohlo vypovídat o oslabení funkce žírných buněk nebo o snížení jejich počtu.

Guenova a spol. [28] zkoumali význam stanovení výchozích koncentrací tryptázy u starších osob, které jsou podle epidemiologických studií náchylnější k závažným anafylaktickým reakcím. Zjistili, že závažnost reakce na bodnutí hmyzem významně stoupá s věkem i s koncentracemi tryptázy. Navíc bylo v této studii odhaleno, že výchozí sérové koncentrace tryptázy s věkem samy narůstají, což znamená, že zátěž žírnými buňkami je alespoň částečně odpovědná za empiricky pozorovaný zvýšený sklon starších osob k závažnějším alergickým reakcím.

Závěr

Diagnostiku senzibilizace vůči jedům blanokřídlého hmyzu lze zkvalitnit používáním dialyzovaných hmyzích jedů při intradermálních kožních testech a složkových jedových alergenů při sérologických testech na IgE specifické pro dané jedy prováděných s využitím metodiky mikropolí. Konkrétněji lze konstatovat, že nově vyvinuté hyaluronidázy YJV a HBV (Api m 2, Ves v 2) s glykosylací či bez ní a Api m 1 i Ves v 5 mohou být při společném uplatnění užitečné zejména v budoucích diagnostických vyšetřeních zaměřených na odlišení skutečné dvojí senzibilizace (vůči jedu vos rodu Vespula a včely medonosné) od případů, za které odpovídají zkříženě reaktivní sacharidové determinanty. Pokud jde o léčbu pacientů alergických na jedy blanokřídlého hmyzu, v budoucích léčebných strategiích bude třeba zvažovat imuno­terapii i u osob s rozsáhlými lokálními reakcemi za účelem snížení této reaktivity a hodnocení výchozích koncentrací tryptázy jako možného prediktoru závažných alergických reakcí.

Poděkování

Tato práce byla podpořena z vnitřních zdrojů Johns Hopkins University DACI Reference Laboratory. Naše poděkování za revizi a kritiku této práce si zaslouží dr. David Golden.

Adresa pro korespondenci: Robert G. Hamilton, PhD, Johns Hopkins Asthma and Allergy Center, Johns Hopkins Dermatology, Allergy and Clinical Immunology (DACI) Reference Laboratory, Room 1A20, 5501 Hopkins Bayview Circle, Baltimore, MD 21224, USA

E mail: rhamilt2@jhmi.edu

Diagnosis and treatment of allergy to hymenoptera venoms
Curr Opin Allergy Clin Immunol 2010; 10:323–329
© 2010 Wolters Kluwer Health | Lippincott Williams & Wilkins

Literatura: